Nástin prostředí a zamyšlení o spolupráci s Googlem

Hned na začátku tohoto článku bych chtěl zmínit, že Googlu opravdu fandím, považuji ho za jednoho z největších inovátorů, jeho služby využívám dennodenně, neobejdu se bez velmi známého poštovního klienta Gmail, bez služby YouTube a v neposlední řadě je na jeho serverech provozován i tento skromný blog. Z tohoto důvodu mne mrzí nepříliš přívětivé chování Googlu k systému Windows Phone. Tím trochu narážím na nedávnou aféru, kdy Microsoftu zamítnul vlastnoručně vyrobenou aplikaci YouTube, natož aby ji vytvořil k obrazu svému, jako to dělá u konkurenční platformy iOS od Applu. Tímto to nekončí, Google hází Microsoftu klacky pod nohy i co se týče emailového klientu, kdy se chystá v dohledné době ke zrušení určitých standardů pro jeho provoz. Oba tyto problémy jsou vyřešeny ať už spoustou možných aplikací, které aplikaci YouTube a její funkčnost plně nahrazují nebo brzkými aktualizacemi řešící problém gmailovského klienta. Mé zamyšlení je o to větší proč v případě hlavního konkurenta iOS je tomu právě naopak. Zdá se, že Apple má od Googlu plnou podporu co se týče map, které jsou v iOS, hlavně v našich končinách, stále naprosto tragické, dále je nabídnuto Google vyhledávání, Gmail, Latitude, Google Now a nebo Google+. Mou domněnkou bylo, že se Google bude do iPhone snažit dodat svůj obsah až s trochou nadsázky jej přetvoří na svůj vlastní Android nebo aspoň lidi donutí k přechodu na jeho platformu, kde všechny tyto skvělé věci jsou již v základu. A proto se stále ptám proč tomu tak není u Windows Phone? Je to tím, že se ho není třeba vůbec bát, když má stále tak malý tržní podíl? Nebo je to právě naopak tím, že Google v tomto systému vidí další velkou konkurenci, která by mu mohla ukousnout další kus svého koláče, a proto jej ani nechce podporovat svými aplikacemi, aby si lidi na něj nezvykli a nezjistili jak tento systém je svižný, návykový a spolehlivý? Přece jen všechny velké společnosti a pro Google to platí stonásob, žijí z reklam. A tak si možná řekl, iPhone už všichni znají, je vidět na každém rohu, tak se na něm taky zviditelníme, ale Windows Phone, ten necháme raději ve stínu a raději ho na svých stránkách ani zobrazovat nebudeme, nechceme s ním mít nic společného, když jsme teď tak cool. Můj nevýznamný odhad, který je dosti ovlivněn samotným používáním telefonu, je takový, že Windows Phone  během pár let zažije velký vzestup, tím pádem také předpokládám, čím dál větší zájem Google o tuto platformu s postupným nástupem jeho plnohodnotných aplikací. Musím však dodat, že ty nejznámější a nejužitečnější aplikace fungují již teď, jenom by se Windowsu možná hodila podpora samotného velikána Googlu. Na druhou stranu stejně sobecky se chová Microsoft u svého desktoptového systému a tak se mu to na oplátku třeba jen vrací.

Rád bych srovnával, ale nemohu, protože žádný Androiďácký telefon nevlastním. Popíšu tedy své základní postřehy z používání telefonu, netýkající se až tak aplikací, na ty bych se rád zaměřil v následujících článcích, ale spíše pocitu ze samotného ovládání a praktičnosti v každodenním životě. Mnozí namítají, že dlaždice se jim jednoduše nelíbí, proti tomu není co dodat, kromě změny barev dlaždic s tím moc nenaděláme, dlaždice jsou na druhou stranu alespoň „živé“ všechno se vrtí, kroutí, což mi připadá svěží, plné života a přitom zabalené do decentního, elegantního kabátku. Ale proti gustu žádný dišputát. Navíc si s dlaždicemi můžu pořádně vyhrát a díky jejich volitelné velikosti malá, střední, velká si hlavní obrazovku můžu přizpůsobit k obrazu svému. Ne že by to na ostatních platformách nešlo, toto řešení však u mne vzbuzuje daleko větší přehlednost a hned vím kam sáhnout. Všechny ikonky nejsou stejně velké nebo spíše malé a jakoby chycené v pavoučí síti, tento dojem způsobený z hledání určité aplikace, ale může být ovlivněn pár džbány dobrého piva, které jsem si v hospodě dal, při prohlížení Androidího telefonu. Po takzvaném swipnutí prstem na hlavní obrazovce doleva se dostáváme do seznamu aplikací. Jestliže telefon využíváme jako správnou dospěláckou hračku a překročíme určitý počet nainstalovaných aplikací, potom se aplikace začnou přehledně třídit tak, že když si vybereme písmeno z abecedy, hned jsme odkázání na všechny aplikace tímto písmenem začínající. Když se tak nad tím zamyslím tak to je vše. Běžný uživatel si vystačí s mávnutím prstu ze zdola nahoru po hlavní obrazovce, ten náročnější udělá jeden boční pohyb navíc do seznamu aplikací, s kterými si nechtěl zapatlat „plochu“. Tento systém sází na maximální jednoduchost i tím, že snad všechny aplikace jsou přizpůsobeny k jeho prostředí a vypadají jako by do něj byly přímo integrovány. Například není náročně hledat, kde se skrývá nastavení dané aplikace, všechno je na svém místě, tam kde má být, tam kde by to člověk očekával. Systém je patřičně provázán s účty Outlook, Hotmail, Nokia Mail, Yahoo!, Google, Facebook, Twitter a Linkedln. To znamená, že jestliže se například přihlásím k Facebooku, tak kontakty v telefonu se sesynchronizují a jsou přiřazeny ke jménu dodatečně informace jako datum narození. U kontaktu se zobrazují dále alba, statusy a společné konverzace s danou osobou. Není tedy třeba sáhodlouze hledat a všechno podstatné máme hned při ruce. Jak už bylo všude možně řečeno, tak i zde se budu opět pouze opakovat, vše jede jako po másle, plynule, rychle obohaceno dostatečnou stabilitou. S klidem můžu říct, že všechny telefony se systémem Windows Phone by se mohly honosit titulem „fejsbukovský“ telefon, stejně tak jako ideální telefon pro seniory, díky velkým dlaždicím a dostatečně velkým písmem nacházejícím se v celém prostředí telefonu. Nakonec se sluší i dodat, že není všechno zlato co se třpytí, systém má i celou řadu nedodělků, dokonce po měsíčním používání se mi jednou seknul, což může u fandů způsobit šok, troufám si ale říct, že své porodní bolesti si už prodělal a právě je v dětském období, v kterém si všichni tak rádi hrají. Na závěr mu přeji a trochu i doufám, že nám z něj vyroste něco pořádného. Můj dojem z tohoto systému je takový, že stabilitou i rychlostí minimálně dosahuje na iPhone, cenou a výběrem z velkého Nokiáckého portfólia je zároveň schopen konkurovat i levnějším Androidům. Což ho teoreticky činí do budoucna velmi zdatným kandidátem.

Konstrukce: Displej, Váha, Velikost

Váha

Než jsem si mobil pořídil, z tabulky technických údajů jsem se dozvěděl jeden údaj, který vybočoval v porovnání s jinými telefony. Jednalo se o váhu celého přístroje, která se zastavila na rovných 160 gramech. V porovnání s všude omílanými vlajkovými  loďmi Samsungu a Applu je rozdíl 30 gramů ve prospěch Samsungu S4 a dokonce necelých 50 gramů ve srovnání s iPhonem 5. Začal jsem procházet diskuzní fóra a hledal, co na to říkají samotní vlastníci. Ti se odhadem z 90% shodli na tom, že váha jim nepřijde nijak extrémní a buď si na ni zvykli hned nebo po týdenním používání. I tak, ale má představa byla, že se bude jednat o dost těžké zařízení a přemýšlel jsem nad tím, jestli mi telefon nebude stahovat kalhoty za chůze a jestli není nutná další investice do opasku.

Mobil jsem si objednal, aniž bych si ho vyzkoušel, moje očekávání bylo o to větší. Na prodejně jsem si jej v obavách vyzkoušel a z prvního dojmu jsem byl mile překvapen. Dosavadní představy byly o dost horší. Váha mi nepřipadá nijak alarmující, sám jsem si na ni ani nemusel zvykat a vyhovuje mi. Váhu jsem porovnával se Samsugem S2 a rozdíl je patrný, to ne že ne. I když jsou oba telefony plastové, Nokia působí hodnotněji a S2 mi pocitově připadal jako lacinější hračka. Možná teď budu znít mírně přehnaně, ale už se mi i stalo, že jsem si musel telefon kontrolovat v kapse, jestli mi někde nevypadl, při chůzi jsem ho necítil a chodí se mi s ním pohodlně. Dokázal bych si ale představit menší kompromis, telefon by mohl vážit takových 140 gramů, aby to na papíře lépe vypadalo a zbytečně nezastrašovalo. Tímto směrem se ale patrně vydal až model 720, který jsem nevyzkoušel, ale věřím, že bude působit stejným hodnotným dojmem, jako působí 820tka.

Na velikosti záleží

Svou velikostí mi telefon, dá se říct, vyhovuje. Na jednu stranu je návykové dívat se na prostorný displej, na stranu druhou je velikost telefonu na úkor celkové ergonomie. Tento rok se rozběhl trend s uhlopříčkami pěti palcovými, tuto velikost bych, ale už určitě nepřekousl. Lumia 820 se chlubí velikostí 4,3“ a ta je pro mne hraniční. Možná je to tím, že mám malou ruku, ale při obvyklém úchopu palcem už nedosáhnu po celém displeji, aniž bych musel přehmatávat. Naštěstí tento úkon není téměř nutný na rozdíl od systému Android, kde je často využívána horní rolovací lišta, výjimkou ale může být například zjištění stavu baterie. Doma máme i Nokii Lumii 620, menší model s uhlopříčkou 3,8“. Pokud tyto dva telefony porovnáme, musím říct, že 620 se drží jistěji, ať už je to kvůli velikosti nebo více zaobleným hranám. Palcem dosáhnu po celém obvodu displeje a psaní jednou rukou na klávesnici je také snazší. Určitým kompromisem, co do velikosti, by potom mohl být model Lumia 520 s čtyř palcovým displejem, který by mi možná vyhovoval více, protože by se skloubil stále prostorný displej spolu s ergonomií držení telefonu.

Displej

Přes velikost telefonu a jeho uhlopříčku se dostáváme k samotnému zobrazovači. Jedná se o AMOLED displej obohacený Nokií a technologii ClearBlack (CBD). K detailnějšímu popisu a porovnání technologií LCD a AMOLED bych doporučil stránku mobilenet.cz. Zde napíšu ve zkratce jen základní shrnutí. Výhoda AMOLED displejů spočívá v tom, že se jednotlivé pixely dají vypnout, to znamená, že na vytvoření černé barvy není potřeba žádné podsvícení a černá je skutečně černá, protože se jedná o pixel, který nesvítí. Tato skutečnost se pozitivně projeví i na spotřebě energie. Typické vlastnosti pro AMOLED jsou: sytější podání barev, ostřejší obraz, kratší doba odezvy, vyšší zobrazovací frekvence, lepší pozorovací úhly a čitelnost na slunci. Technologie umožňuje výrobu displejů o velmi malé tloušťce a je tedy předurčena pro budoucí ohebné displeje. Po vyjmenování tolika kladů by se mohlo zdát, že jsou AMOLEDy bezchybné a člověk by se až udivil proč například takový SONY a HTC stále cpou ty svoje LCDčka. Nevýhodou a to dosti podstatnou je životnost zobrazovače. Jedná se o to, že každá barva stárne nerovnoměrně, jinou rychlostí. Nejrychleji stárne barva modrá, její intenzita klesá po 1 000 hodinách, následuje ji barva zelená, která již vydrží 10 000 hodin a červená dokonce 30 000 hodin. Podle jednoduchého přepočtu to tedy znamená, že kdybych telefon používali nepřetržitě modrá barva se začne měnit už po 41 dnech, otázkou je jestli tento rozdíl je už okem patrný. Naproti tomu změna barvy červené nastane až po přibližně třech a půl letech. S tímto problémem souvisí takzvané vypalování obrazu, které je patrné ve statických místech. Dochází k přetěžování pixelů, které stárnou rychleji, tedy dříve přestanou fungovat, na úkor pixelů vypnutých. 

Technologie ClearBlack

Nokia dále obohatila tento typ displeje o svou technologii ClearBlack. Mezi zobrazovací a dotykovou vrstvu je přidána ještě jedna vrstva, tím je omezeno propouštění světla dopadajícího na displej, což následně zvyšuje kontrastní poměr, zaručuje mnohem lepší viditelnost na přímém slunci a zdůrazňuje ještě více černou barvu.

Ze svých osobních zkušeností musím říct, že právě tato technologie ClearBlack je jedním slovem senzační. Černá je tak černá, že pokud máte nastavené tmavé schéma, potom těžce rozeznáváte přechod mezi displejem a rámečkem telefonu. S čitelností na slunci nemá telefon sebemenší problém, není třeba telefon všelijak naklánět, abychom si přečetli příchozí SMSku nebo podívali kolik je hodin. Pravdou je, že bílou barvu už takhle chválit nemůžeme. Není to nic, čeho bychom se zděsili, ale její zobrazení dosahuje ‘‘pouze‘‘ průměrné kvality. Všímavé oko by si také všimlo, že její nádech je do žluta. Některým uživatelům se nemusí zamlouvat příliš syté a křiklavé barvy. Pro ty potom bude vhodnější displej typu LCD, který u dražších modelů bývá zpravidla vybaven technologií IPS a ta zaručuje věrné podání barev. S tímto typem displeje se setkáme u nejvyššího modelu Nokia Lumia 920. Obohacením tohoto displeje o technologii ClearBlack tedy 920tka zaručuje kvalitní barevné podání včetně černé i bílé a displej netrpí zmiňovaným barevným stárnutím.

Dobrodružství se SIM kartou

Ještě než jsem si Nokii zakoupil používal jsem stařičký, na svou dobu však pokrokový, Sony Ericsson P1i,  jehož SIM karta byla klasické velikosti. Upřímně zmenšování SIM karet při stálém zvětšování telefonu jde mimo mé chápání a přijde mi to jako zbytečnost. Kdyby se výrobci spolu s operátory zaměřili například na zabudování paměťových modulů do SIM karet klasické velikosti, byl by tento krok určitě vítanější. S výměnou SIM karty jsem měl však velmi špatné zkušenosti. V následující větách se svěřím s mým SIMkovým dobrodružstvím, tento problém se netýká Nokie nebo operačního systému WP, ale naši velké operátorské trojice.

Mini-SIM, Micro-SIM a Redukce

Telefon jsem měl v plánu zakoupit odpoledne a hned jej používat (to znamená mít už nový formát SIM karty), jenže jsem stále potřeboval zůstat na příjmu. Navštívil jsem tedy svého operátora T-Mobile s žádostí o zmenšení mé SIM na formát micro. Bohužel na prodejně tyto kleštičky neměli a nabídli mi pouze novou SIM kartu. To se mi zdálo dosti komplikované, tak jsem si u nich zakoupil alespoň redukci za 40 Kč a věřil, že kartu mi ořežou v nedalekých pobočkách Vodafonu nebo O2. Po vystání další 10 minutové řady u operátora Vodafone jsem se dostal k přepážce s velmi „příjemným a usměvavým“ prodavačem a s žádostí o ořezání SIM karty reagoval velmi vstřícně, dokud jsem nemusel nahlásit své telefonní číslo. Po zjištění, že pocházím od konkurence, najednou ořezání nebylo možné z možného poškození kontaktu a případné její nefunkčnosti. Bohužel v tomto směru jsem až moc klidné povahy, tak jsem pouze odešel s přáním hezkého dne, být však člověk cholerické povahy nejedna facka mu připadne na mysli při pohledu na tak usměvavou a prolhanou tvářičku. Nemluvě o tom, že poté začalo přesvědčování, že Vodafone je nejlepší operátor na světě a měl bych zvážit přechod. Šel jsem tedy k poslednímu operátorovi a šance, tak jednoduchého úkonu ořezání SIM karty se začaly limitně snižovat. Po dalším čekání, dohromady tedy asi půl hodiny, jsem se snažil položit co nejvstřícněji dotaz, jestli by bylo možné ořezat tuto kartu i když pocházím od konkurence. Paní řekla uvidíme co se s tím dá dělat, na chvíli odešla a přišla s malou ořezanou kartou, div se mi oči nezavalily slzami štěstí. Vyslechnul jsem si další desetiminutovou přednášku, že nově je nejlepším operátorem na světě O2, poděkoval a šel domů. Doma jsem se pokoušel nově ořezanou SIM kartu vložit do redukce, ale neúspěšně, neseděla tam úplně přesně a do šuplíčku mého Sony Ericssonu se mi ji nepodařilo dostat. Vyzkoušel jsem tedy, jestli půjde vložit samotná redukce. Ta vložit šla, ovšem vyndat už ne. Nestačilo ani páčení malými kleštěmi, tak jsem se rozhodnul dát telefon do servisu, protože pořád jej chci používat jako záložní. Pán servisák mi za 100 Kč redukci vyndal, neobešlo se to bez pohmožděnin. Nyní můj starý telefon je ohnut v místě qwerty klávesnice, která se už nepoužívá tak pohodlně a má zničený Jog dial, kolečko k možnému ovládání na levém boku telefonu. Mimochodem lepší klávesnici než toto kolébkové řešení jsem nepoznal a škoda, že tyto telefony již vymřely. Výsledkem tedy bylo útrata 140 Kč, zohyzděný starý telefon, povídání si s tak „příjemným“ pánem, ztráta času a navíc jsem i tak nebyl na příjmu. Zřejmě v ten den špatná karma.

Závěrem bych se chtěl zeptat, opravdu? Vím, že operátoři hrají jedno velké divadlo, ale opravdu je třeba chovat se takto Vodafone? Když už to nejde jinak, tak by bylo dobré zvážit jaké "herce" si do této hry vybrat. Protože odcházet s pocitem zloby, přece jen nebude ten největší důvod proč by lidé ke konkurenci chtěli přejít.

Konstrukce: Kryt, Baterie, Paměťové karty a možné neduhy

Při čtení recenzí na různých mobilmaniackých webech jsem se dozvěděl, že na Lumii 820 se v menší míře vyskytují dva konstrukční problémy.

Začínáme neduhy

Jeden zmiňovaný neduh je "poskakující baterie", která se podle uživatelů hýbe, jestliže s telefonem zatřeseme, avšak na funkci to nemá žádný vliv. Pokud se s tímto problémem setkáte, přijdou v úvahu dvě možnosti. Buď si při troše šikovnosti vyplníme volnější prostor mezi baterií a krytem sami a to tak, že použijeme několikrát přehnutý kus papíru nebo pokud nejsme se s touto vadou jen tak smířit a máme rádi vše precizní, potom je zapotřebí navštívit servis. Dočetl jsem se, že poskakující baterie má co do přičinění s kratšími šroubky, které jsou poté měněny za delší.

Druhý zmiňovaný problém už je o něco závažnější a týká se displeje. Na displeji se i po krátkodobém používání některým tvoří jakési skvrny. S tímto si již doma jen tak neporadíme a servis s následnou výměnou displeje telefon nemine. Tento problém je spojován s oleofóbní vrstvou, kterou 820-cítka obsahuje.

Jak jsem se zmiňoval v minulém článku o koupi, tak jsem si šel Lumii nejprve osahat, s telefonem jsem potřepával a žádnou poskakující baterii jsem nezaregistroval. Po zapnutí telefonu jsem se zaměřil na zmiňované skvrny, ale na úvodních černých spouštěcích obrazovkách jsem neměl moc šancí skvrny vidět. Telefon jsem i tak koupil.

Po přibližně dvoutýdenním používání se u mne žádný z těchto problémů neprojevil, mohlo se tedy jednat o vady vytvořené jen několika výrobními linkami, problémy by tedy měly být vyřešeny a neměly by znovu vznikat.

Šmouhy na displeji

Kryt

Nyní se pustím do popisu pocitů a dojmů ze samotné konstrukce. Vaničkové řešení zadního krytu mi přijde opravdu ideální. Kryt obepíná i boční strany telefonu a obsahuje boční tlačítka na regulaci hlasitosti, zámek displeje a spoušť fotoaparátu. Tlačítka tedy nejsou spojena s telefonem a po jejich stisku dochází k sepnutí s kontakty umístěnými na telefonu. Kryt sedí parádně a sám, kdybych nevěděl a někdo mi řekl, že se jedná o unibody konstrukci a nelze jej sejmout, tak mu uvěřím. Tím se dostávám k samotnému sundávání zadního krytu. Pokud nemáte nehty, tak na tento úkon můžete pravděpodobně zapomenout. Při prvním sundávání jsem se trápil docela dost dlouho a zažíval jsem i chvilky, kdy jsem se o kryt bál, abych ho nepoškodil. Po několika minutovém boji se mi kryt podařilo sundat a to tak, že nejprve se nehet musí zarýt do pravého horního rohu přístroje a po mírném odchlípnutí začít páčit i z levé strany a telefon z krytu vyloupnout. Kryt jsem sundával jen jednou kvůli vložení SIM karty, ale věřím, že při troše cviku jej půjde sundávat snadno jako na běžícím páse. Ke krytu bych chtěl ještě dodat, že se vyrábí v různých barevných variantách a ve dvou vyhotoveních matný, lesklý. Můj kryt je kontroverzní černé barvy s matným povrchem. Pocitově je materiál velmi příjemný, otisky na něm nejsou téměř vidět, ale v ruce trošku klouže. Mou chybou je, že jsem si kryt při koupi pořádně neprohlédl a tak jsem si nevšimnul slabé asi 3mm dlouhé jakoby pavučiny kolem spouště fotoaparátu. Pouhým pohledem škrábanec vidět nejde, ale říkám si, že být by tam nemusel. Další drobností je o něco větší mezera krytu kolem fotoaparátu, kde už mi zapadlo pár drobků. Ty ale půjdou snadno odstranit vyfouknutím, jestliže kryt sundám. Trošku zamrzí, že u levnějšího modelu Nokia nepoužila safírové sklíčko kolem fotoaparátu jako v případě Lumie 920 a tak i když používám pouzdro, kolem čočky už se pár škrábanců najde. Pochválit ale musím rozmístění konektorů včetně hlasitého reproduktoru. Jack pro připojení sluchátek na horní straně a microUSB konektor sloužící k nabíjení na spodní straně mi maximálně vyhovují. Reproduktor se nachází hned vedle microUSB po pravé straně a musím opět chválit, protože při návrhu někdo přemýšlel. Reproduktor totiž dobře slyším, i když mám telefon v pouzdře, což je pro mne velká výhoda oproti umístění na zádech telefonu. Mírnou nevýhodu toto řešení má při hrání her, kdy si reproduktor zčásti zakryjete. To mě ale tolik netrápí. Velkou výhodu krytu ale je, že i po případných několika pádech, poškrábání či popraskání jej můžete vyměnit a telefon máte jako nový, tedy pokud při pádu neutrpěl displej. Cena originálního krytu se pohybuje okolo 500 Kč a zdá se mi rozumná.

Baterie

Pod krytem se ukrývá baterie s kapacitou 1650 mAh a upřímně bych si dokázal představit baterii i s kapacitou větší. Zamrzí to, hlavně pokud vím, že baterie s 2 000 mAh existuje u modelů 720 a 920. Zřejmě je však výsadou pouze modelů s unibody konstrukcí. Výdrž je tedy průměrná, přičemž telefon při normálním používání vydrží 2 dny. Pokud mu ale dáme zabrat častou prací nebo dokonce hraním, které jsem zjistil, že je opravdu návykové, potom telefon budeme dobíjet každý večer. Pod baterií se nachází dva sloty. Jeden slouží na umístění SIM karty a druhý pro paměťovou kartu SD oba formátu micro.

Paměťové karty

Co jsem se dočetl, je možné použít paměťové karty až do velikosti 64GB avšak i zde je jeden háček. Nokia nebo Windows Phone je v paměťových kartách poměrně vybíravá a tak nepřijme zdaleka každou. Týká se to především levnějších karet Kingston. Proto bychom měli vybírat například ze značky SanDisk, která podle uživatelů funguje správně. Paměťovou kartu jsem zatím nezakoupil, proto se o pocity z jejího používání podělit nemůžu, co však vím, že je na ni možné nahrát pouze multimédia to znamená fotky, videa, hudbu, nově u Nokie také mapové podklady, což se jistě hodí, protože ač jsem si myslel, že 8 GB vnitřní paměti bude po nějakou dobu postačující, tak ani jsem se nenadál a volné paměti mám okolo 2 GB. Z toho však aplikace zabírají 1,5 GB, Mapy spolu s kontakty a pár fotografiemi přibližně 300 MB a zbytek si rozdělí operační systém s dočasnými soubory. Což je nepěkně moc a na správě paměti má Microsoft co zlepšovat.

Koupě: Šedivka ano nebo ne?

Ještě než se pustím do popisu samotného softwaru a hardwaru, řekl jsem si, že by byla škoda se nezmínit i o zážitcích z koupě telefonu a svěřit se se svým názorem na "šedivky" (telefony pocházející z EU).

Před dvěma týdny, to je doba kdy jsem Lumii 820 kupoval a doba kdy byl telefon oficiální cestou o celé 2000 Kč dražší, jsem po nocích projížděl všechny možné fóra a zjišťoval, v čem může být ten háček tvz. šedivek a co získám když si připlatím 2 000 Kč za českou distribuci. Nakonec jsem se rozhodnul "šedivou" Lumii koupit a spoléhal jsem na svou případnou šikovnost, kdyby bylo software potřeba upravovovat.

Rozeslal jsem tedy emaily do internetových obchodů všech koutů České republiky a čekal na reakce. V dotazech jsem především směřoval na dvě pro mě podstatné věci a to jestli telefon není zohyzděn logem nějakého cizího zahraničního operátora (myšlenky, že při pouhém pohledu na čelní panel tak hezkého telefonu uvidím jednoho z našich operátoru ve mě vzbuzovaly hrůzu, strach a utrpení) a druhá pravděpodobně ještě podstatnější otázka, jak to bude z reklamací, bude platit i u nás, když byl telefon koupen v zahraničí? Nejsou  v tomto směru žádná omezení?

Na první otázku mi od jednoho prodejce přišla odpověď, že někdy se logo operátora může vyskytovat, protože se snaží telefony kupovat co nejlevněji a sem tam nějaký kus ho má, záleží na dodávce. Zbylí asi čtyři prodejci mi odpověděli, že telefony nejsou z vnějšku nijak brandovány a že vypadají úplně stejně tak jak je sama matička Nokia stvořila. Při koupi tedy doporučuji se pro jistotu zeptat, abychom si z krabice nevytáhli "černého petra".

Na druhou otázku už jsem znal částečně odpověď, přesto jsem ji do emailu položil, abych se ujistil jestli tyto nastolené Nokiácké podmínky bude znát i můj prodejce. Na oficiálních stránkách Nokia jsem se dočetl, že k řadám telefonu Lumia je nabízena celoevropská záruka. Podmínkou však je, aby Vám byl spolu s telefonem zaslán záruční list (což podle diskuzních fór není vždy pravidlem). Opět doporučuji se na toto doptat. Prodejci však odpovídali kladně a já bych měl mít možnost v případě reklamace zajít do kteréhokoliv servisního střediska Nokia. Po zakoupení telefonu, Nokia nabízí i možnost kontroly platnosti záruky na jejich internetových stránkách, stačí zadat výrobní číslo IMEI, které v telefonu nalezneme pod Nastavení - O systému - Další informace. Má záruka je platná uff.

Platný stav záruky

Naskytla se mi možnost koupě v blízkosti mého bydliště, tak jsem neváhal a po objednání a rychlém vyřízení ze strany prodejce, jsem si jej jel osobně vyzvednout. Přeci jen nejsem ten, který by nový telefon kupoval každý den, tak jsem si za telefonem udělal hezký výlet a navíc jsem si ho před koupí mohl osahat.

Závěrem bych chtěl tedy říci, že koupě nelituji. Můj telefon pochází z polského T-Mobilu, ale to dává najevo jenom při spuštění  telefonu, které jsem během těch dvou týdnu prováděl pouze dvakrát a to ne z důvodu zamrznutí, ale poprvé ze zvědavosti jak vůbec to vypínání vypadá a podruhé to po mě vyžadoval sám telefon, když jsem změnil region svého pobytu. V té době jsem za "šedivku" platil rovných 7 000 Kč, to bylo ještě před velkým zlevněním české distribuce, z které je možné nyní telefon zakoupit za 7 090 Kč. Nyní se nejlevnější nabídky šedivek pohybují okolo 6 300 Kč a to už je opravdu lákavá cena za takto vybavený telefon. Ještě se patří dodat, že můj prodejce telefon předem rozbalil, aby v něm udělal úpravy softwaru, přiznám se, že netuším jaké, protože každý Windows Phone telefon obsahuje předinstalovanou sadu jazyků z které si každý vybere, ale tím směřuji k tomu, že u šedivek je také možné, že Vám telefon přijde ve stavu jednoho rozbalení.

Ještě než se pustíme do samotného telefonu…

Microsoft účet a Windows Phone Store

Po vybalení telefonu z krabice, následném zapnutí a proklikání se v základním nastavení telefonu na Vás vyskočí obrazovka s Microsoft účtem. Pro ty, kdo používají operační systém Windows 8 tento účet nebude pravděpodobně žádnou novinkou, ale řada z nás je podezíravá a řekne si, co že to ten Microsoft zase po nás chce?

Pro uživatele, kteří se již registrovali na klasickém Windows 8 se nic nemění a přihlásí se pod stejným účtem i na mobilu. Ti kdo jej ještě nemají, tak pokud chtějí telefon využívat jako „chytrý“ tak si ho budou muset také založit.

Po zaregistrování se pod tímto účtem na webových stránkách Microsoftu skrývá především Outlook, Kalendář, Lidé, SkyDrive (to vše v novém prostředí Moder UI, též nazývané Metro) a řada dalších možností. Chtěl bych zmínit, pokud zrovna využíváte Gmail, tak to není žádným problémem, telefon bude stahovat emailu právě z něj a takového Outlooku si ani nemusíte všímat. Osobně tento emailový klient ani kalendář nevyužívám, ale položky Lidé a SkyDrive už jsou zajímavější. Smyslem účtu v tomto případě je především rychlá synchronizace mezi telefonem a počítačem.

Outlook – mile mě překvapila možnost seskupit kontakty Facebooku, Gmailu a Skypu. Přes první dva zmíněné klienty si také můžete chatovat a nastavit stav viditelnosti. Bohužel u Skypu se mi tato možnost nepodařila nastavit a patrně ji Outlook zatím postrádá.

Outlook s možností chatování

Kalendář – nabízí možnost propojení s Facebookem, jsou zde znázorněny narozeniny Vašich přátel a jako bonus je na pěti následujících dnech ikonka s předpovědí počasí. Náhledy jsou klasicky měsíční, týdenní, denní, agenda a možnost sepsání úkolů.

Lidé – jedná se o aplikaci, která slouží ke správě kontaktů. Aplikace seskupí informace z Gmailu, Facebooku, Skypu a dalších účtů, které si nastavíte, do jedné položky. Kontakty tak jsou seřazeny přehledně a tomuto řešení nemám co vytknout. Všechny Lumie navíc obsahují aplikaci Přenos mých dat, kde si pomocí bluetooth přenesete kontakty uložené ve starém telefonu do nového, včetně multimédií. Jestliže se navíc názvy kontaktů shodují jak ve Facebooku i telefonu, tak se automaticky spojí v jeden kontakt. Kontakty lze spojovat i ručně a to jak v telefonu nebo komfortněji na počítači a díky synchronizaci se změny projeví i v Lumii.

Skydrive – k dispozici máte 7GB volného prostoru, přednastavený jsou čtyři základní složky a další samozřejmě můžete vytvořit sami. V telefonu v aplikaci fotky si můžete nastavit automatické zálohování fotografií i videí, přičemž je zde i možnost, že multimédia budou nahrávány pouze přes wifi, aby nezatěžovala datový FUP limit.

Čeho jsem si však všimnul, že v telefonní aplikaci Lidé se nezobrazují kontakty Skypu. Pravděpodobně to bude tím, že Skype není do systému plně integrován na rozdíl od Facebooku. Třeba se někdy dočkáme s další aktualizací. Nakonec všechny tyto webové aplikace si můžete samozřejmě vyzkoušet, i když nemáte telefon.

A co když nechci Microsoft účet?

Pakliže byste si účet nezaložili, nebude Vám umožněno stahování aplikací z Windows Phone Store a řada webových funkcionalit na které se teď pokusím zaměřit.

Na Windows Phone Storu je nyní něco kolem 140 000 aplikací. Nebudu teď soudit, jestli je to příliš málo, ale androidí telefon jsem nikdy neměl a tak mi žádná aplikace na kterou bych byl zvyklý nechybí. Pro mě osobně kdyby však byla nějaká povedenější aplikace pro Jízdní řády a Geocaching zdarma, tak bych se nezlobil.

Windows Phone Store

V kolonce Můj telefon je obsažen základní přehled o telefonu, včetně telefonního čísla, rychlého přístupu do SkyDrive, XBOX, Office či Hotmailu (Outlook).

Praktické výhody se však skrývají pod názvem Najít můj telefon, kde pokud máte zapnuto GPS, tak se Vám zobrazí aktuální poloha telefonu na mapě například v případě jeho ztráty. A s trochou štěstí a výdrže baterie ho můžete nalézt. Můžete zde i Prozvánět telefon na dálku, ale pozor ať Vám to neutrhne uši, dále jej Zamknout a nebo Vymazat z telefonu všechna data

Najít můj telefon

Poslední možností, kterou bych zde chtěl zmínit je instalace aplikací přes web. Ta je snadná a intuitivní, přičemž nainstalované aplikace se přehledně řadí do složky Historie nákupů, v které je také možnost případné přeinstalace.

Malou výhradu mám jen v rychlosti samotného Windows Phone Storu, kde načítání stránek trvá trochu déle, problém však může být i na mé straně a také, že po pár dnech mi přestal obchod, pro mě z neznámých důvodů, fungovat na prohlížeči Chrome. Pokud chci tedy nakupovat, brouzdám přes Internet Explorer. Navíc mi není příliš jasné proč je obchod - Store rozdělen na jednotlivé země, což má ten následek, že některé aplikace nejdou nainstalovat z důvodu regionu v kterém se nacházím.